V pátek 10. dubna jsme s žáky 1. a 2. ročníku gymnázia navštívili klasický okruh po Starém židovském městě, resp. po oblastech Josefova, které nějakým způsobem přežili Asanaci Starého města, která probíhala v podstatě 50 let na přelomu 19. a 20. století.
Synagogy, které jsou klenotem naší kultury, a to včetně naprosto jedinečné zachované gotické Staronové synagogy, která v podstatě nemá ve světě obdoby, byly pro žáky, kteří zde třeba nikdy nebyli celkem velkým překvapením. Já osobně jsem byl velmi potěšen především výkonem paní průvodkyně (praktikující věřící), která byla naprosto jedinečným intelektuálním spojencem a rozhodně tím nejkvalitnějším a nejkompetentnějším průvodcem ze všech kulturních památek, co jsem za život prošel.
Navštívili jsme čtyři synagogy, které jsou většinou součástí tradiční návštěvy. Díky šikovnosti paní průvodkyně a faktu, že jsme byli označení jako „priority group“, jsme trošku předbíhali, ale památek milovní cizinci, kterých bylo všude plno, se velmi často jen usmívali.
Začínal víkend, a blížil se šábes, takže panovala taková příjemná předsváteční atmosféra. I já jsem se snažil jakožto historik pomáhat s vysvětlováním některých otázek z oblasti judaismu a života židovských komunit od minulosti po současnost. Vzhledem k tomu, že se považuji za celkem slušného religionistu, tak si troufám se pouštět i do různých složitějších záležitosti liturgie, pohřebnictví, apod.
Bylo nespornou výhodou, že žáci rozhodně nebyli po stránce znalostí nepopsanými listy, jelikož jsme se již v rámci různých předmětů dotkli otázek židovské historie, svátků, kultury a současnosti židovské komunity ve světě v celkem slušném rozsahu.
Všímali jsme si architektury, všemožných sbírek judaik, propojení tzv. abrahámovských náboženství. Zajímavostí, kterou jsem přes mnohé návštěvy nevěděl, je existence malých varhan, umístěných ve Španělské synagoze, na které údajně František Škroup složil hudbu k naší hymně.
V Maiselově synagoze jsme si prohlédli „interaktivní“ historický plán starého osídlení této oblasti Prahy se všemi detaily, historické synagogální opony, tóry a další předměty, které jsou spojeny s judaismem v Praze a na různých územích naší země.
Mezi jednotlivými synagogami se žáci občas ptali paní průvodkyně na různé souvislosti, a myslím, že byli stejně jako já nadšeni fundovanosti této ženy, která je praktikující věřící.
Na závěr jsme navštívili Pinkasovu synagogu, která je především pietním místem, kde jsou vypsána jména obětí holocaustu z řad občanů našich zemí, kteří byli zavražděni v různých typech táborů, po celé střední Evropě, během let trvání tzv. Protektorátu Čechy a Morava.
Úplnou tečkou byla prohlídka unikátního hřbitova, kde jsou v několika patrech pohřbeni do země celé generace pražského židovského obyvatelstva. Jsou zde pohřbeny unikátní osobnosti napříč staletími, za nimiž jezdí do Prahy mnoho turistů, a to nejen z Evropy, USA a Izraele, ale doslova z celého světa.
Jsem rád, že se mi podařilo žáky na tuto exkurzi trochu připravit, takže nové zážitky padaly na úrodnou půdu.
Myslím, že exkurzi si užili obě skupinky, jak ta moje (1. ročník), tak ta, kterou vedla Mgr. Markéta Stehlíková (2. ročník). Fotografie obou skupin věrně zachycují pohodovou atmosféru, plnou mystiky a kontemplace.
PhDr. Jaroslav Palas