24. 3. 2026 se na naší škole odehrála krásná pocta Francii, a francouzštině. Myslím, že i z reakce hostů, které jsem si vyslechl bylo vidět, že obdivují, že se tak malá škola pouští do tak velkolepých projektů (festivalového typu), za které by se nemusel stydět ani trojnásobně početnější instituce. Bylo to propracováno do nejmenšího detailu.
Po úvodním slově Dr. Palase (kde bylo zdůrazněna důležitost partnerství s Francií a významu francouzštiny jakožto světového jazyka) navazovala historická sekvence, kdy místní učitel dějepisu, moderních dějin, politologie a zeměpisu, představil základní styčné body mezi naší zemí a zemí „galského kohouta“ napříč staletími. Poté si doktor Palas pomyslně sňal z hlavy „klobouk“ přednášejícího, a „nasadil“ si klobouk organizátorsko-moderátorský, který pak po většinu dne již neodložil.
Dalším bodem bylo vystoupení Ing. Hany Grison, PhD., která má kromě své zajímavé práce, také celoživotní zkušenosti se studiem francouzštiny, s pobyty ve Francii a především s manželstvím s Francouzem, se kterým ji navíc pojí jistá láska k vědeckému poznání. Paní inženýrka nám kromě mnoha vtipných příběhů, především otevřela oči v tom, jak nás Francouzi vnímají, jaké jsou mezi našimi národy jisté kulturní odlišnosti. Jaké návyky mají Francouzi z různých oblastí země. Bylo to přínosné, a navíc paní v sobě kombinuje křehkou roztomilou ženskost, s velmi pevných sebevědomým stylem projevu, což bylo opravdu krásné pozorovat. Škoda, že to tak rychle uteklo.
Po další přestávce, kterými jsme tentokrát nešetřili započal dvojblok vyhrazený pro frankofonního filozofa, literárního historika, a vysokoškolského i středoškolského učitele Martina Bojdu, PhD. et PhD., který nás přišel seznámit jednak se svými toulkami po známějších i méně známých místech Provence, a ve druhé části s dílem velikána evropského významu tzv. Homéra z Provence, jímž není nikdo jiný než Fréderic Mistral, literát, který tvořil v provensálštině, resp. okcitánštině. Tento poněkud nedoceněný autor, který žil v letech 1830 – 1914, byl přítelem mnoha evropských intelektuálů (dopisoval si např. s naším Jaroslavem Vrchlickým). Od sympatického doktora Bojdy jsme se dozvěděli mnoho kulturních aspektů z francouzského venkova a jistou svéráznost provensálců. Také jsme se díky této krásné přednášce (plné nádherných recitací doktora Bojdy) dozvěděli, jak mnoho znamenala francouzská kultura a kontakt s Francií v období druhé poloviny 19. století a počátku století dvacátého. Teprve 1. světová válka cosi nemilosrdně odřízla. I když láska k Francii zde u mnoha lidí přetrvala i po 2. světové válce. Ovšem na školách byl tento jazyk „popelkou“. Myslím, že ač šlo o dost vysokoškolskou úroveň tohoto příspěvku, naši studenti to zvládli bez problémů. Dr. Bojda se uměl vžít do chápání lidí mezi 15. až 19. rokem života a přiblížit jim téma velmi srozumitelně.
Bodem, který jsme původně ani nestihli dát na plakát akce bylo vystoupení čerstvě vzniklého školního souboru (dej mu Pánbůh dlouhý život), který jsme díky francouzské revoluci nazvali „Přátele doktora Guillotina“. Toto těleso, které je staré teprve pár týdnu se vytasilo s legendární revoluční písní „LA CARMAGNOLE“, která stála za hudebního doprovodu (flétna) paní učitelky Kristýny Jehličkové, která měla i hlavní zásluhu na celkovém souznění souboru, za přispění jediného mužského hlasu PhDr. Jaroslava Palase (tenor), ale především na deseti dívkách většinou z 1. G, jedné ze 2. G a dvou ze 4. G (většinou soprán). Děkujeme též Nathanielovi Machovi z 1. G za kytarové „podkreslení“ tohoto songu. Myslím, že pro spoustu diváků to bylo nečekané, neučesané a divoké, ale o to více živočišné, avšak osvěžující, jako mladé víno z první úrody na vinici, kterou jsme právě začali budovat.
Po další přestávce tu bylo překvapení číslo 2. a to host, u kterého jsem do poslední chvíle nevěděl, zda se mu účast na našem frankofonním „potlachu“ podaří. Podařila se.
Otakar Kott, byl léta členem několika dosti významných českých kapel. V současné době se věnuje vlastní tvorbě a jelikož má Dr. Palas dobrý odhad na vkus publika, požádal tohoto interpreta o zahrání písně Normandie, což je neuvěřitelně působivá, sugestivní pocta všem mužům, kteří se 6. 6. 1944 a ještě několik dalších měsíců pokoušeli přes francouzské pobřeží postupovat dál do vnitrozemí Francie a poté dál do střední Evropy, kde se podíleli na pádu tzv. Třetí říše.
Myslím, že mnoho lidí mělo v setmělé třídě (záměrně zatemněné) ten správný pocit tísně, který ještě umocňoval dokonalý (na míru ušitý soukromý klip, který přesně běžel s hudbou. Myslím, že všechny diváky, také obě paní ředitelky (bývalou i současnou) našeho gymnázia zaskočila kvalita silného profesionálního zvuku, a celková divokost tohoto songu. Byl to nepřenosný zážitek, člověk to musí opravdu zažít. Pan Kott přidal ještě jednu skvělou píseň, a kdyby nebyl čas tak neúprosně proti, a nečekali nás další body programu, tak by si studenti vytleskali snad celý koncert.
Poslední dva bloky tohoto památného dne byly vyhrazeny pro samostatnou činnost studentů. Lví podíl na práci těchto skupinek (dvojic, trojic, i větších) měly jejich skvělé učitelky francouzského jazyka a to Mgr. Markéta Stehlíková (studenti 1. a 2. ročníku) a Mgr. Zuzana Krampera (studenti 3. a 4. ročníku)
Během necelých devadesáti minut jsme se dozvěděli spoustu reálií z života ve Francii, které byly zároveň prověřeny velice vtipnou a interaktivní formou (KAHOOTEM), tato aktivita studenty velmi bavila, osvěžila a díky tomu umožnila další koncentraci pozornosti až do závěrečných minut našeho setkání. Nebudu jmenovat všechny studenty čtyř ročníků, kteří ukázali něco ze svého umu, ale měli jsme zde například vlastní překlad (interpretaci textu, krásně čtené úryvky z knih, seriózní výzkum, charakterizující Francouze a Čechy, resp. život v těchto zemích).
Byla to krásná ukázka spolupráce mezi učitelem (v tomto případě dvěma učitelkami) a studenty. Bylo to pestré, ať již šlo o úkoly jazykové, vědecké či vědomostní hry. Celá část dne, kterou připravili kolegyně francouzštinářky Mgr. Stehlíková a Mgr. Varmusová, mě naplňuje nadějí, že francouzština na naší škole má před sebou skvělou budoucnost.
Výborným zpestřením celé akce byly výrobky našich žákyň z oboru Cukrář. Sára Uhlík a Kristýna Husárová nás, ve stylu francouzské kuchyně, pohostily skvělými dezerty: makronky s maracujou, pavlova a eclery.
Velmi děkuji všem hostům, kolegům i studentům, kteří jakkoliv přispěli k programu tohoto báječného dne. Myslím, že atmosféra byla opravdu skvělá.
VIVE LA FRANCE
Ať žijí velké dny, které jsou o něčem, a na které se nezapomíná
Tak zase někdy …
Váš PhDr. Jaroslav Palas
edit a foto Tomáš Vilím