Dostat se do finále slavné dějepisné soutěže, která probíhá vždy tradičně v Chebu, je každý rok výzvou. Naší škole se to letos podařilo, a já jsem na to velmi pyšný. Již jen účast v tomto finále je pro gymnáziální dějepisáře v naší zemi, tak trochu srovnatelná situace s nominací na filmového Oscara. Dostat se tzv. „do Chebu“, kde soutěž vznikla a odkud je již třicet let řízena, je zkrátka velmi prestižní záležitost, převyšující jakékoliv jiné soutěže a dějepisné olympiády. Úroveň toho, kam až to může gymnazista ve svém přehledu a znalostech dotáhnout lze posoudit podle testů, které nabídnu k nahlédnutí na některé z nástěnek v naší škole.
Když jsme se na jaře letošního roku umístili na pátém místě z několika desítek pražských gymnázií, mysleli jsem si že jde o vrcholný zážitek, a že např. testy ani péče, s nimiž jsme se setkali v krajském kole nemohou být na vyšší úrovni…… Jak velmi jsme se mýlili.
23. listopadu jsme v sestavě
učitel: PhDr. Jaroslav Palas
a studenti: Mikuláš Valerian Romancov 4. G.
Adam Tadeáš Ševčík 3. G
Mikuláš Smolík 3. 6
odjížděli vlakem do Chebu a již ve vlaku jsem si všiml nějakých zvláštních čtveřic vždy jeden starší dospělý a k tomu čtyři dospívající. To samé pokračovalo cestou z nádraží do centra Chebu, kterou jsme absolvovali pěšky podél známé kovové „míle“ mosazném pásu, zapuštěném v dlažbě, která na každém metru připomíná jednu událost z dějin Chebu. Mýlka byla vyloučená, záhadné čtveřice byly naši „konkurenti“. Tyto „Davis-Cupové“ týmy byly někdy čistě ženské, někdy čistě mužské, někdy smíšené.
To, že Cheb touto soutěží žije jsme pochopili i v dalších minutách a hodinách. Paní číšnice, která nám v restauraci servírovala oběd, nám přála hodně štěstí v soutěži, aniž jsme se o ní zmínili a v městském muzeu na náměstí, kam jsme se šli podívat především na 390 let starého vycpaného koně, (který padl pod Valdštejnem v bitvě u Lützenu v listopadu 1632) už s námi rovnou mluvili jakožto s historiky a rovnou nám dávali různé rady, co a jak v Chebu zažít. Byl to opravdu velmi příjemný a přátelský pobyt hned od počátku.
Po noci v krásném hotelu a luxusní snídani jsme se přesunuli do místa klání, a to do budovy místní VŠE, která poskytuje své místnosti pro tento „velepodnik“. Kromě několika set soutěžících studentů a jejich učitelů, hostů (např. generál Šedivý, Doc. Prymula, Antonín Panenka, apod.), garantů soutěže, slovutných profesorů moderních dějin např. Prof. Rychlíka, Prof. Holce, Prof. Hlavačky, Dr. Blažka, zde bylo možné také potkat některé poslance parlamentu ČR, kteří měli projevy, přenášené na velkém plátně této obrovské auly. Studenti již měli na svých místech, označených názvem školy, připraveny hodnotné dárky v podobě odborných publikací k moderním i starším dějinám a tričko s logem pořádajícího gymnázia Cheb.
Po asi půlhodině projevů od různých osobností, zahájil hlavní organizátor a „guru“ této soutěže Mgr. Stulák soutěž, a zároveň jmenoval členy poroty a hodnotitele z řad 75 přítomných učitelů. Trochu mě zaskočilo, že jsem byl jedním ze jmenovaných a mé plány trávit čas spolu s většinou učitelů u opulentního rautu, se rázem rozplynuly. Profesionální čest mi samozřejmě velela neodmítnout tuto krásnou příležitost poznat se s některými kolegy z ČR a dokonce i ze SR přímo v „ohni“ bitvy.
Po několika hodinách hodnocení a čtyřech kolech testů, jsem byl myslím stejně unaven jako samotní soutěžící, ale šťasten z této nové zkušenosti. Při vyhlašování prvních deseti míst jsme tleskali těm šťastnějším, a myslím že nikdo nezáviděl medailistům hodnotné ceny typu LCD televize či tiskárna. Spíše jsme si vzájemně blahopřáli, že naše celkové umístnění v tomto ročníku, tj. 59 místo z 327 týmů, které se letos této soutěže zúčastnili, je nesporným úspěchem. Navíc je třeba si uvědomit, že většina gymnázií v zemi si svůj tříčlenný tým může vybírat z několika set studentů, my máme na našem malém rodinném komorním gymnázium pouhých cca 80 studentů. A o to je tento výsledek cennější.
Cestou zpět do Prahy autobusem, který byl rovněž zajištěn a hrazen organizátory soutěže, jsme probírali nové zážitky a zkušenosti. Myslím, že pro naše reprezentanty to byla dobrá životní zkušenost, a pokud bych trochu parafrázoval slavný výrok Neila Armstronga, „Je to obrovský krok jak pro naší školu, tak pro dějepis jako obor“ Myslím, že takto bohatě a odborně zajištěnou soutěž nemá takřka žádný středoškolský obor. Myslím, že pokud by se stali učiteli dějepisu či historiky v jakémkoliv smyslu jen Ti každoroční finalisté, tak se v naší zemi o tento obor nemusíme bát.
Děkujeme organizátorům, a snad zase někdy.
PhDr. Jaroslav Palas