Již třetím rokem se na naší škole podařilo zorganizovat příjemný den, který je nejen zavzpomínáním na 17. listopad, ale je to další nová tradice, kdy komunikace mezi studenty a učiteli přeroste do jistého lidského až neformálního modu. V němž se dá v uvolněné atmosféře zachytit i mnoho jinak skrytých impulzů, v rámci neformálního řádu školy. Jde i o jistý mezigenerační dialog, a zcela jistě i vhodnou psycho – přestávku ve dnech, které jsou jinak nabité prací v hodinách i mimo ně. Děkujeme též organizaci Samet na školách za spolupráci.
V předchozích dvou ročnících se organizačně jednalo o spolupráci některých studentů a pedagogů, resp. ve druhém ročníku byla organizace již zcela v režii studentů. Letos se organizace chopili dva zkušení pedagogové PhDr. Jaroslav Palas a Mgr. Monika Čožíková, kteří zároveň byli jistými koordinátory a moderátory. V jejich hlavách vznikl zajímavý koktejl nápadů, který přinesl, myslím, velmi inspirativní zážitky.
Studenti byli rozděleni do dvou učeben, v nichž střídavě absolvovali dva dopolední body programu. Osobně jsem se nejvíce těšil na setkání se skvělým žurnalistou Jindřichem Šídlem, který je v mediálním prostoru natolik výraznou osobností, že takřka nebylo nutné ho komukoliv představovat. Jeho dvoji vystoupení před oběma publiky bylo skvostné, prosycené vtipem, který známe z jeho pořadu, a zároveň intelektuálně na výši. Forma, která byla zvolena (jistý dialog s o generaci mladší ženou (studentkou žurnalistiky Terezou Povolnou) vtáhla, myslím, studenty do tématu více, než kdyby šlo pouze o jakousi one-man-show. Byl jsem potěšen faktem, že vzpomínky a pocity pana redaktora se od mých takřka neliší (je jen o tři roky starší než já), a utvrdil jsem se ve víře, že to, co studentům ve výuce k tématu 17. listopadu 1989 přinášíme v hodinách, je opravdu přínosné.
Měl jsem také možnost navštívit druhý blok, kde v rámci Gender-studies, probíhal workshop, který seznamoval zajímavou formou studenty s vybranými osudy žen za minulého režimu. Tento model vtáhl svojí interaktivností studenty do určitých sociálních situací, které plastičteji ukázaly život v období 1948 – 1989.
Po polední pauze následovala velmi emotivní sekce, kdy tři učitelé: PhDr. Jaroslav Palas,
Ing. Milan Jelen a Mgr. Silvana Gregor- Savičevič, kdy každý ze jmenovaných představil různé zážitky nejen z revolučního varu, oněch evolučních dní, ale i pohledy na předlistopadové Československo, cestování, armádu, specifika jednotlivých států východního bloku, apod. Dle bezprostředních reakcí studentů i následných ohlasů, to byl tento bod, rovněž velmi dobrý projekt. A já velmi děkuji kolegům, že uvěřili mému ujištění, že to bude pro studenty obohacením. Obzvláště jsem pyšný na to, že se mi podařilo přesvědčit kolegyni Savičevič, aby poprvé po mnoha letech, probluvila na půdě školy o svých osobních zážitcích z minulosti, před takto velkým publikem. Děkuji.
Posledním bodem programu bylo umělecky zajímavé hudebně-poetické pásmo revolučních písní, zpracovaných do určité performance, v provedení studentů 4. G. Šlo o skvělou originální akci.
Jsem rád, že letošní 3. ročník na naší škole, nebyl jen „politický“, ale šlo o pestrou mozaiku zážitků. Uvidíme jak bude pojat příští rok, stále je zde ještě rezerva a možnost uměleckého, literárního či sportovní formátu :-) ? Tak zase za rok, ve svobodě ? Snad ano.
PhDr. Jaroslav Palas