Dne 18. 12. 2025 proběhl na naší škole již 17. ročník „ČAPKOVSKÉHO ČTENÍ“, tohoto slavného literárního, hudebního a vůbec uměleckého počinu, kterým naše škola vzdává úctu nejen bratřím Čapkům, ale i obecné intelektuální snaze lidí (a mladých zejména), pozvednout nesmrtelného ducha tvorby zase o něco výš.
I letos byla divácká kulisa dostatečná a příjemná. Nicméně stejně jako vždy musel být organizátor, moderátor a účinkující v jedné osobě (PhDr. Jaroslav Palas) ve střehu, a doufat, že veškeré obsahové a časové parametry budou dodrženy, a nebude nutno nic drobně posunout či pozměnit. Naštěstí vše dopadlo skvěle a jak se říká v televizní „hantýrce“ nebyli jsme ani moc „dlouhý ani krátký“. Nemuseli jsme na účinkující gestikulovat, ať něco zkrátí či naopak posílat klauny do uprázdněných časových mezer.
Po úvodním slově a organizačních připomínkách pana učitele Palase, bylo také připomenuto 80. výročí úmrtí Josefa Čapka, které jsme si v tomto roce připomněli, a také dvě hry, týkající se bratří Čapků, které jsou momentálně na repertoáru Městských divadel pražských.
Program jsme zahájili opět čtením z díla Karla Čapka a připomněli si skrze jeho dílo různé stránky osobnosti tohoto velikého vypravěče. Letos se díky různým zájmům čtenářů vytvořila byla krásná mozaika poezie, povídek, cestopisů, ukázka jedné dramatické pasáže z Bílé nemoci apod. U našeho „čtenářského křesla“ se vystřídala řada žáků z různých tříd.
Dalším zajímavým bodem onoho dopoledne byla vlastní tvorba, která probíhala tradičně nejen na naší „hlavní scéně“ v jedné z učeben (upravených pro účely Čapkovského čtení), ale i v hudebním sále s krásným klavírem a technikou, která umožňuje velmi kvalitní hudební zážitky. Slyšeli jsme několik skladeb na klavír, poezii, která byla doprovázena vlastními malbami, „slam-poetry“, zpěv, rap, ale také různé povídky. Zajímavostí bylo i velmi pěkné dramatické čtení ukázky z Bílé nemoci a filozofická „etuda“, pod názvem „Hledání pralátky“.
A vystoupil i pan učitel Palas, který nechtěl zůstat pozadu, a asi mnohé překvapil svou velmi lidskou starší povídkou, podle skutečné události. Nemohu jmenovat všechny vystupující, ale všem patří dík. Za tuto fázi našeho „kulturního dne“ jsem vždy asi nejraději. Myslím totiž, že vystupovat v tomto věku s vlastní tvorbou („jít s kůží na trh“) a to ještě před svými spolužáky a učiteli, vyžaduje nesmírnou odvahu. Šlo o celé spektrum typů žánrů, stylů, přednesu i komunikace s publikem. Někdo spíše „zahříval a uklidňoval, někdo zneklidňoval a provokoval“, ale co se týče kvality, mně osobně přišla tvorba našich žáků jako „zjevení“ a stejně jako v předchozích letech jsem se neubránil silnému pohnutí a úžasu, nad tím, jak tato (mnohokrát zatracovaná) generace píše. V duchu jsem si připomněl svou vlastní tvorbu z období středoškolských let a uvědomil jsem si, jak velmi podobná témata mladý člověk stále řeší.
Myslím, že bouřlivý potlesk byl pokaždé jasnou odpovědí, na otázku, jak to žáci zvládli. Skvěle.
Potom přišla chvíle pro našeho prvního hosta a tím byl spisovatel, textař, žurnalista, disident a v současné době šéfdramaturg knihovny Václava Havla, pan Jáchym Topol. Ačkoliv by tento nositel několika literárních jistě mohl po celou dobu svého vystoupení hovořit pouze o literatuře a životě spisovatele, tak po většinu času bylo toto setkání koncipováno, jako vzpomínka na Václava Havla, který právě 18. prosince zemřel. Bylo to až mystické. Myslím, že žáci byli velmi potěšení civilním projevem vystupujícího, i jeho vtipem a dialogickým přístupem. Velmi příjemnou hodinku a čtvrt jsme zakončili společnými fotografii.
Po delší obědové pauze následovalo setkání s naším druhým hostem, kterým byl Mgr. Martin Bojda, PhD., kterého jsme pozvali jakožto odborníka na Hercula Poirota, a další slavné literární postavy, a to především detektivního žánru. Takže padala jména jako Agatha Christie, Arthur Conan Doyle, Edgar Allan Poe, a další. Každý, kdo se někdy setkal s filmem, seriálem či knihou, tak si jména všech těch postav snadno zapamatuje. Bylo vidět, že mezi našimi žáky jsou větší i menší odborníci na tuto oblast. Byl jsem mile překvapen množstvím dotazů. Myslím, že Sherlock Holmes, doktor Watson, ale i třeba kapitán Harris a slečna Marplová, se v literárním nebi usmívají (i když jde samozřejmě o postavy, kterým čtenáři a diváci dodávají stále a stále nesmrtelnost).
Obvyklá produkce naší učitelské kapely Dr. Galén Kvartet se letos z technických ale i časových důvodů změnila na spíše takové půlhodinové učitelsko-žákovské „jamování“, které bylo samozřejmě moc fajn.
VŠEM VYSTUPUJÍCÍM VELMI DĚKUJEME.
Děkujeme i divákům.
Těšme se na příští 18. ročník, PhDr. Jaroslav Palas