Stejně jako v loňském roce jsme se sešli před Malostranskou Besedou a po chvilce zamířili do cca 50 m vzdáleného kostela a kláštera. Konkrétně jde o Augustiniánský klášter a kostel sv. Tomáše. Zde jsme absolvovali nezapomenutelnou exkurzi. Tento klášter není příliš “turistický”, je poněkud “zastrčený” a jsou lidé, kteří o něm neví vůbec. Já osobně jsem ho začal navštěvovat díky seznámení se a zpřátelení se s místním převorem a dnes provinciálem řádu Augustiniánů v ČR, panem Juanem Provechem.
Klášter se v posledních letech průběžně velmi citlivě stavebně upravoval, takže je nyní možné konečně v plné kráse obdivovat vnitřní atrium (Rajskou zahradu) a přiznám se, že když jsme si do ním se studenty na chvíli sedli, tak to byl velmi krásný konteplativní moment, který se mi vryl do paměti. Stín čtyř velkých cypřišů, písečné cesty a původní studna s kováním, dávaly člověku na chvíli zapomenout, že 50 m vzdušnou čarou jezdí za zdmi kláštera cinkající tramvaje a probíhá zde každodenní „babylon“ centra Prahy. Nevím jak žáci (i oni mi připadali okouzlení tou nádherou), ale já jsem se v duchu skutečně přenesl kamsi do Středomoří či Jižní Ameriky nebýt naší moderní vizáže, která „obraz“ narušila, nešlo by určit století, neboť toto atrium takto mohlo vypadat kdykoliv posledních 800 let.
Během prohlídky nešlo jen o doladění znalostí, které mají studenti z hodin dějepisu. Šlo také o velmi živé propojování současných a minulých témat, které musí člověk v různém věku řešit a myslím, že nám byl velmi plasticky představen středověký i raně novověký člověk, s jeho hodnotami, pochybami a cíli. Žáci měli možnost vidět na vlastní oči gotickou i barokní architekturu jednoho z nejkrásnějších klášterů v Praze, respektive v celé republice. Vidět křížovou chodbu, kapitulní síň či atrium, to znamená části kláštera o nichž jsme se před nedávnem učili, bylo, myslím, velkým vizuálním zážitkem.
Myslím, že opravdu každý žák si během cesty prošel jistou kontemplací, která může posloužit jako chvilka nezbytné „psychohygieny“ či terapie.
Poté jsme se přesunuli na nedaleký Karlův most, kde jsme se snažili si v ještě celkem zvládnutelných dopoledních „davech“, nebo spíše hloučcích turistů utrhnout trochu toho místa u každé sochy. Žáci si sochy předem rozdělili, a celkem fundovaně pohovořili, vzhledem k tomu, že ve 3. G není mnoho žáků, a ještě ne všichni se exkurze účastnili, mohl každý zpracovat dvě sochy. Zároveň se žáci u soch pustili i do rozboru barokních prvků, které jsme se učili. Takže jsme se dozvěděli mnohé o autorech, kopiích, legendách, apod. Slunce hřálo, a myslím, že jednou vidět je lepší než stokrát slyšet ve třídě. Doufám, že jsme tímto závěrečným shrnutím učinili pro téma baroko dost, a žáci využijí své nabyté znalosti z interiéru i exteriéru v hodinách dějin umění u kolegy Papouška, a možná i u maturity z dějin umění a u obhajoby maturitních prací.
Bylo to fajn. Tak zase příště na nějaké smysluplné exkurzi.
PhDr. Jaroslav Palas