Dne 19. 12. 2024 proběhl na naší škole další ročník „ČAPKOVSKÉHO ČTENÍ“, tohoto slavného literárního, hudebního a vůbec uměleckého počinu, kterým naše škola vzdává úctu nejen bratřím Čapkům, ale i obecné intelektuální snaze lidí (a mladých zejména), pozvednout nesmrtelného ducha tvorby zase o něco výš.
Letos jsme si zkusili další disciplíny, které jsme ještě do té doby v rámci “ČČ” na našem gymnáziu neviděli. A to např. legendární rapování žáka 2. G Jana Kráma, irský tanec Aničky Hochmanové z 1. G, scénický tanec Adély Majerové, rovněž z prvního ročníku gymnázia. Někteří plánovaní vystupující na poslední chvíli onemocněli, takže s určitou časovou nejistotou musel jako vždy organizátor, moderátor a účinkující v jedné osobě (PhDr. Jaroslav Palas) počítat, a doufat že veškeré obsahové a časové parametry budou dodrženy. Naštěstí to nakonec nebylo příliš třeba, a vše proběhlo skvěle a jak se říká v televizní „hantýrce“ nebyli jsme ani moc „dlouhý ani krátký“, nemuseli jsme na účinkující gestikulovat, ať něco zkrátí či naopak posílat klauny do uprázdněných časových mezer.
Po úvodní slově paní ředitelky PhDr. Lenky Andrlové, a organizačních připomínkách pana učitele Palase, byly také připomenuty některé kulturní počiny letošního roku, které mají v naší zemi nějakou souvislost s rodinou bratří Čapků. Letos je to především připomínka stého výročí oficiálního založení skupiny (klubu) PÁTEČNÍCI, která je další rovinou života bratří Čapků, a jejich vlivu na kulturní a politický život prvorepublikového Československa, v níž lze vliv bratří Čapků. Zmíněn byl také nový film ZAHRADNÍKŮV ROK, který má jistou souvislost s čapkovým stejnojmenným dílem.
Program jsme zahájili opět čtením z díla Karla Čapka a připomněli si skrze jeho dílo různé stránky osobnosti tohoto velikého vypravěče. Letos se díky různým zájmům čtenářů vytvořila byla krásná mozaika poezie, povídek, cestopisů apod. U našeho „čtenářského křesla“ se vystřídala řada žáků z různých tříd.
Dalším zajímavým bodem onoho dopoledne byla také návštěva pana doktora Jana Bílka z hradecké univerzity, který je nejen vynikajícím bohemistou, vysokoškolským učitelem, ale také specialistou na život bratří Čapků. Jeho poutavá přednáška na téma Pátečníci, byla opět něčím novým pro naše studenty i pedagogy. Bylo nám ctí, že jsme se mohli právě v roce, kdy si připomínáme 100 let ustálení této společnosti, dozvědět více z úst tak renomovaného člověka.
V hudební fázi bych ještě vyzdvihnul klavírní výkon žáka 4. G Daniela Sinkuleho, který nám zahrál několik velmi těžkých skladeb, mimo jiné Beethovenovu Měsíční sonátu a ukázal nám, jak velký hudební talent v něm dřímá.
A vystoupil i pan učitel Palas, který nechtěl zůstat pozadu, a asi mnohé zřejmě překvapil, tentokrát svou poezií z mládí. Nemohu jmenovat všechny vystupující v oblasti vlastní tvorby, ale všem patří dík. Za tuto fázi našeho „kulturního dne“ jsem vždy asi nejraději. Myslím totiž, že vystupovat v tomto věku s vlastní tvorbou („jít s kůží na trh“) a to ještě před svými spolužáky a učiteli, vyžaduje nesmírnou odvahu. Šlo o celé spektrum typů žánrů, stylů, přednesu i komunikace s publikem. Někdo spíše „zahříval a uklidňoval, někdo zneklidňoval a provokoval“, ale co se týče kvality, mně osobně přišla tvorba našich žáků jako „zjevení“ a stejně jako v předchozích letech jsem se neubránil silnému pohnutí a úžasu, nad tím, jak tato (mnohokrát zatracovaná) generace píše. V duchu jsem si připomněl svou vlastní tvorbu z období středoškolských let a uvědomil jsem si, jak velmi podobná témata mladý člověk stále řeší.
Posledním, a snad i celou dobu velmi očekávaným bodem programu, bylo vystoupení naší učitelské kapely „Dr. Galén Kvartet“, která by se letos skládala již jen ze dvou členů, a to: PhDr. Jaroslav Palas a Mgr. Filip Papoušek. Tato dvojice tentokrát zvolila trochu nový koncept. Využily jsme větší sál v prvním patře naší budovy, a zahrály střídavě věci folkové i rockové, a prof. Palas navíc přidal pár vlastních písní s historickou tématikou. Myslím, že studenti byli příjemně překvapeni.
Možnost si „zamuzicírovat“ byla poté ještě spontánně prodloužena, a pro nás bylo příjemné sledovat, jak publikum, které jinak ze třídy většinou prchá, náhle ani po skončení koncertu nikam neodchází, a opravdu si chce jen tak se svými učiteli zahrát na kytaru. Snad upřímný potlesk publika, byl krásnou tečkou za letošním ročníkem.
VŠEM VYSTUPUJÍCÍM VELMI DĚKUJEME.
Těšme se na příští 17. ročník
PhDr. Jaroslav Palas