(aneb, jak jsme jednoho z našich studentů viděli dvakrát)
V pátek 7. března 2025, v den, kdy si připomínáme 175. výročí narození našeho prvního prezidenta Masaryka, navštívili naši maturanti (žáci 4. G) spolu se svým učitelem dějepisu a moderních dějin PhDr. Jaroslavem Palasem budovu „Archivu bezpečnostních složek“ v Braníku, který je spojen jak s totalitou nacistickou, tak i komunistickou. Jedná se o tradiční exkurzi k moderním dějinám a politologii, kterou je možné uskutečnit především díky osobním kontaktům učitele Palase, který zde kdysi pracoval, jakožto historik na oddělení tzv. Třetího odboje, kde jsou zpracovávána stanoviska k uznání účastníků Třetího odboje.
Zde se nás opět ujala sympatická vedoucí pracovnice (bývalá spolužačka Dr. Palase z dob vysokoškolských studií), Mgr. Xenie Penížková, která je vedoucí celého oddělení místních fondů. Bylo pro nás opět připraveno mnoho zajímavého. V zasedací místnosti byli žáci seznámeni nejprve s prací a funkcí tohoto specifického archivu. Poté návštěvníci zhlédli velmi zajímavé originální materiály z provenience STB, a vyslechli řadu neuvěřitelných tragických i tragikomických příběhů, které provázely život v jinak politicky dosti smutném období našich dějin, v letech 1948 – 1989. Ti nejbystřejší žáci uměli zařadit informace i do širšího světového geopolitického kontextu Studené války, což jsem jakožto učitel kvitoval s povděkem. Populární činností byla možnost si na velkém plátně vyhledat konkrétní zájmovou osobu, která byla v hledáčku Státní bezpečnosti, z důvodu jisté společenské exponovanosti, což žáci využili, a vyhledali si některé celebrity 60. až 80. let, či své příbuzné a známé.
Zpestřením našeho putování po tajemných chodbách (kde bych spíše čekal, že se někdo může ztratit, než zdvojit) a sklepeních archivu, byla přítomnost bratra (dvojčete) našeho milého maturanta Michala Sedláka, který byl nejen velice zvídavým návštěvníkem, ale i skvělým historikem - amatérem, kterého Michal vzal s sebou na tuto exkurzi, a udělal dobře, protože pan bratr, ač student ČVUT, byl naprosto famózní chlapík (občas jsem nevěděl, kdo je kdo), který to tam společně s Matoušem Padyáskem (žákem 3. ročníku) pozvedl o několik levelů výše.
Novinkou byla určitá kopie výslechové místnosti Stb, kterou místní zaměstnanci vytvořili v prostorách depozitáře. Bylo to velmi autentické prostředí, které jsme též využili k fotografování.
Ve zdigittalizovaných materiálech velmi zajímavé texty, provázené prezentací na projektoru. Dále jsme byli seznámeni s činnosti archivu a jeho specifickým postavením mezi ostatními archivy.
Součástí návštěvy byla i určitá beseda (diskuse) nad konkrétními texty, vypovídajícími o komunistické perzekuci. Dojemné příběhy a některé velmi působivé fotografie, týkající se některých osudů vyvolaly řadu emocí a dotazů. Žáci také pochopili, že interpretace pramenů je velmi zodpovědná věc, a že není možné v dnešním zrychleném světě například šmahem vyhodnotit nějakou informaci (např. někoho negativně hodnotit bez dostatečného ověření zdroje, apod.).
Velkou atrakcíi pro mě samotného byla možnost vyzkoušet si čtečku mikrofiší, což myslím dalo žákům na chvíli možnost se stylizovat do jakési agentské nálady v 70. letech. Čtečka těchto zmenšených záběrů se běžně nepoužívá. Bylo to nesmírně zajímavé a dobrodružné.
Archiv v první řadě pomáhá badatelům, studentům i laické veřejnosti při pátrání po osudech lidí z nedávné minulosti, spojené s komunistickým, ale i nacistickým režimem, což vede k zlepšování povědomí o těchto obdobích našich moderních dějin. Tato informace žáky velmi zaujala, neboť někteří nepředpokládali, že by i jim samotným bylo umožněno, samostatně bádat např. po svých předcích.
Z dalších úkolů, které archiv vykonává, žáky asi nejvýrazněji zaujalo Oddělení třetího odboje, které svou činnosti přispívá k vypořádávání se společnosti se svou komunistickou minulostí (podíli se na vypracovávání stanovisek k jednotlivým žadatelům. Kteří usilují o uznání statutu Účastník třetího odboje.
Na závěr měli žáci možnost shlédnout restaurátorskou „laboratoř“, kde procházejí některé archiválie určitým odborným postupem rekonstrukce či oprav. Jednalo se, stejně jako v ostatních případech, o velmi působivé a trochu tajemné pracoviště, plné zajímavých nástrojů, chemikálií, restaurovaných předmětů (např. osobní předměty nechvalně známého protektorátního ministra Emanuela Moravce).
Exkurze splnila svůj účel a myslím, že rozšířila žákům další obzory a mnohé překvapilo, jak vzrušující může být návštěva archivu.
Bylo to skvělé a přínosné. Musím pochválit všechny účastníky za aktivitu.
PhDr. Jaroslav Palas