11. 11. 2021
Dne 11. 11. 1918 skončila 1. Světová válka. Později se tento den stal připomínkou této ničivé války. V dalších letech se začal tento den vnímat, jako jisté „memento mori“, jako moment, kdy snad již skončily všechny války světa. Nestalo se tak, a budoucnost ukázala, že člověk jse schopen ještě větších hrůz, než byla ona „Velká válka“.
Nakonec si v tento den připomínáme padlé ve válkách obecně, a veterány (přeživší bojovníky) jakýchkoliv válek. Symbol vlčího máku je, jak známo, spojen s básní vojenského lékaře, podplukovníka Johna Mc Crae, která kdysi v zákopech vyjadřovala žal nad těly, obklopenými vlčími máky, těmi krásnými „krvavými květy“.
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svoji píseň řvou.
My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.
Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.
A proto jsme se jako škola také rozhodli připojit, nejen k deklaraci tohoto dne, a připnout si onen „odznáček“ vlčího máku na svůj oděv, ale přímo se jako škola do této bohulibé charitativní akce zapojit. Naši studenti (žáci) ze čtvrtého ročníku gymnázia chodili po jednotlivých učebnách v naší škole a celý den nabízeli možnost si zakoupit onen slavný „poppy flower“. Zapojili se samozřejmě i učitelé. A vždy, když dopadly ony mince do zapečetěných kasiček, tak jsem měl pocit, jakoby cinkla jedna nábojnice někde vysoko v nebi, jako poděkování. Poděkování za vzpomínku a úctu.
Myslím, že i v příštím roce se naše škola k tomuto projektu, který pořádá organizace Post Bellum, resp. Paměť národa, připojí. Ať žijí smysluplné tradice.
Čest a sláva veteránům minulým i současným
PhDr. Jaroslav Palas