Dne 21. 12. 2023 proběhl na naší škole další ročník „ČAPKOVSKÉHO ČTENÍ“, tohoto slavného literárního, hudebního a vůbec uměleckého počinu, kterým naše škola vzdává úctu nejen bratřím Čapkům, ale i obecné intelektuální snaze lidí (a mladých zejména), pozvednout nesmrtelného ducha tvorby zase o něco výš.
Letos jsme se již nebáli Covidu, ale „jen“ chřipkové epidemie, která sice trošku omezila počet diváků, ale přesto lze říci, že divácká kulisa byla dostatečná a příjemná. Nicméně přes jakoukoliv nejistotu musel jako vždy organizátor, moderátor a účinkující v jedné osobě (PhDr. Jaroslav Palas) doufat a veškeré obsahové a časové parametry držet tak, aby se případně mohlo něco drobně posunout či pozměnit. Naštěstí to nakonec nebylo příliš třeba, a vše proběhlo skvěle a jak se říká v televizní „hantýrce“ mebyli jsme ani moc „dlouhý ani krátký“, nemuseli jsme na účinkující gestikulovat, ať něco zkrátí či naopak posílat klauny do uprázdněných časových mezer.
Po úvodní slově paní ředitelky a organizačních připomínkách pana učitele Palase, bylo také připomenuto 85 let od smrti Karla Čapka. Zmínili jsme také novou divadelní hru ze soukromého života Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové, která se hraje v současné době v divadle Na Vinohradech a další střípky, zkrátka jako každý rok.
Program jsme zahájili opět čtením z díla Karla Čapka a připomněli si skrze jeho dílo různé stránky osobnosti tohoto velikého vypravěče. Letos se díky různým zájmům čtenářů vytvořila krásná mozaika poezie, povídek, ukázka jednoho obrazu z divadelní hry, apod. U našeho „čtenářského křesla“ se vystřídala řada žáků z různých tříd a nakonec i učitel PhDr. Jaroslav Palas. Šlo o celé spektrum typů žánrů, stylů, přednesu i komunikace s publikem. Někdo spíše „zahříval a uklidňoval, někdo zneklidňoval a provokoval“, ale co se týče kvality, mně osobně přišla tvorba našich žáků jako „zjevení“ a stejně jako v předchozích letech jsem se neubránil silnému pohnutí a úžasu nad tím, jak tato (mnohokrát zatracovaná) generace píše. V duchu jsem si připomněl svou vlastní tvorbu z období středoškolských let a uvědomil jsem si, jak velmi podobná témata mladý člověk stále řeší.
Následovala vlastní produkce, kdy se předvedli se svou tvorbou mnozí. Nechci na nikoho zapomenout, ale byli to například žákyně a žáci Rajdl, Martínková, Spilková, Štěpánek, Petříková, Kříž, učitel Palas, se svou povídkou ze života a další. Nemohu jmenovat všechny vystupující, ale všem patří dík.
Již podruhé byli letos hosty malí herci (žáci ZŠ Stěrboholy – naší partnerské školy) se svými obrazy z díla Matka. Žáci šestých a sedmých tříd ZŠ Štěrboholy, nám ukázali, jak aktuální je Čapkův apel na hodnoty, které je člověk schopen a ochoten udržovat i za cenu těch nejvyšších obětí. Myslím, že bouřlivý potlesk byl jasnou odpovědí na otázku, jak to děti zvládly. Mistrovsky !
Dalším zajímavým bodem onoho odpoledne byla také návštěva paní Mgr. Kláry Kudlové Ph.D z Katolické teologické fakulty UK. Ta nám představila formou přednášky jistou polohu Čapkovy literární činnosti a především různé střípky z prvorepublikových periodik, které byly svázány s určitým glosátorstvím a hravostí, které v sobě Čapek měl.
Pro mě osobně byla letos „zlatým hřebem“ divadelní hra „Komu patří Jeruzalém“, aneb Království nebeské po česku“, z pera PhDr. Jaroslava Palase, který hru také nastudoval se skvělými herci Adamem Ševčíkem, Kryštofem Rajdlem, Abdulem Shakerem ze 4.G a Danielem Kostkou ze 3.G Tento tým předvedl regulérní divadelní představení (cca 40 minut), kde v českém prostředí jsou s jistou dávkou humoru, pokory, smutku a především ekumenické vyváženosti přetřásána velká globální témata dneška. Bylo to zase něco nového a vzhledem k reakcím publika i velmi dobře přijatého. Škoda jen, že je divadlo něčím tak prchavým.
Posledním a snad i celou dobu velmi očekávaným bodem programu, bylo vystoupení naší učitelské kapely „Dr. Galén Kvartet“, která se letos skládala z důvodu nemoci jen ze dvou členů a to: PhDr. Jaroslav Palase, Mgr. Filipa Papouška. Tato dvojice zahrála několik známých folkových či popových písní. Nejprve Palasova akustická vybrnkávací ekvilibristika, a elektroakustický nářez kolegy Papouška, který se do toho opřel, tentokrát i za podpory techniky, ukázal tak i svou schopnost dělat případně samostatné koncerty. Kdo ví, zda se příští rok nevydá na sólovou dráhu. Potlesk publika, byl krásnou tečkou za letošním ročníkem.
Těšme se na příští 16. ročník
PhDr. Jaroslav Palas