Dne 16. 12. 2021 proběhl na naší škole další ročník „ČAPKOVSKÉHO ČTENÍ“, tohoto slavného literárního, hudebního a vůbec uměleckého počinu, kterým naše škola vzdává úctu nejen bratřím Čapkům, ale i obecné intelektuální snaze lidí (a mladých zejména), pozvednout nesmrtelného ducha tvorby zase o něco výš.
Tentokrát byl tento den očekáván dvojnásob, neboť loňský ročník v roce 2020 nemohl proběhnout ze zřejmých důvodů, týkajících se epidemické (covidové situace). Do poslední chvíle jsme si nemohli být tedy jistí, zda se něco v tomto ohledu nepokazí. Nicméně přes tuto nejistotu musel organizátor a moderátor a účinkující v jedné osobě (PhDr. Jaroslav Palas) doufat a veškeré obsahové a časové parametry držet tak, aby se případně mohlo něco drobně posunout či pozměnit. Naštěstí to nakonec nebylo třeba, a vše proběhlo nadočekávání dobře.
Po úvodních hřejivých slovech paní ředitelky Ondrákové a organizačních připomínkách pana učitele Palase, byl také připomenuto sté výročí uvedení Čapkovy divadelní hry R.U.R. na divadelních prknech.
Program jsme zahájili opět čtením z díla Karla Čapka a připomněli si skrze jeho dílo různé stránky osobnosti tohoto velikého vypravěče. Letos převažovaly cestopisy, např několik kapitol z výletu do Španěl.U našeho „čtenářského křesla“ se vystřídala řada žáků z různých tříd a nakonec i jeden učitel PhDr. Jaroslav Palas. Všichni čtenáři byli také zachyceni fotograficky, viz příslušné fotografie.
Poté jsme se pustili do prezentace vlastní tvorby, která měla podobu básní, úvah a dokonce i ukázky z knihy, kterou píše jedna naše studentka z maturitního ročníku, která je již svými texty již známá, a to Laura Chorvatovičová. Také např. Lucie Klinderová rozesmála publiku. Odvážný Matyaš Richter z 1. G šel také odvážně do toho. Nemohu jmenovat všechny vystupující, ale všem patří dík. Za tuto fázi našeho „kulturního dne“ jsem vždy asi nejraději. Myslím totiž, že vystupovat v tomto věku s vlastní tvorbou („jít s kůží na trh“) a to ještě před svými spolužáky a učiteli, vyžaduje nesmírnou odvahu. Šlo o celé spektrum typů žánrů, stylů, přednesu i komunikace s publikem. Někdo spíše „zahříval a uklidňoval, někdo zneklidňoval a provokoval“, ale co se týče kvality, mně osobně přišla tvorba našich žáků jako „zjevení“ a stejně jako v předchozích letech jsem se neubránil silnému pohnutí a úžasu, nad tím, jak tato (mnohokrát zatracovaná) generace píše. V duchu jsem si připomněl svou vlastní tvorbu z období středoškolských let a uvědomil jsem si, jak velmi podobná témata mladý člověk stále řeší.
Dalším zajímavým bodem onoho dopoledne byla také návštěva pana Ing. Zdeňka Vacka, Ph.D., ředitele památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše, který je jednou z nejzajmavějších institucí spojených s osobou slavného spisovatele. Přednáška pana ředitele byla nesmírně zajímavá. Byla věnována především již zmíněnému stoletému výročí, od chvíle, kdy svět začal díky Karlu Čapkovi skloňovat ono magické slovo ROBOT. Rekvizita v podobě loutky robota krásný zážitek jen umocnila. Myslím, že jen málo lidí tušilo, jak to přesně bylo s premiérou R.U.R (já to tedy nevěděl). Doufám, že spolupráce mezi naší školou a touto bohulibou institucí tímto nekončí, ale začíná.
Přišel čas hudby a tance a my jsme se přesunuli do prvního patra naší budovy, kde jsou na půdě základní umělecké školy profesionální sály, z nichž jsme si jeden vypůjčili. Další skvělý bod za námi a za doznívajícího potlesku jsme odcházeli od „potravy pro duši“ k potravě opravdové, tedy na obědovou pauzu. Zazněl zde klavír a zpěv (Kristýna Seinerová, Michaela Radíkovská), ukulele (Lucie Fílová) flétna (Laura Řezáčová), znovu klavír (Daniel Sinkule), elektrická kytara (Rachel i kytara.
Také chlapecká kapela složená ze třeťáků a čtvrťáků (Vojtěch Šedivý, Vojtěch Cink, Šimon Krištúfek, Tomáš Procházka) to rozbalila ve velkém stylu, a publikum „šílelo“. Škoda, že náš čas byl omezen, a v nejlepším bylo nutné přestat a udělat opět „přesunovací“ přestávku
Počinem, který není běžně součástí Čapkovského čtení byla také reportáž češtináře Mgr. Pavla Brycze, našeho milého kolegy a známého spisovatele. Vyprávěl nám o Krakově, městě prosyceném mystikou na každém kroku. Svá slova doprovázel zdařilými fotografiemi. Osvětlil nám, jak se píše u našich severovýchodních sousedů kniha, což byl úkol, který mu byl svěřen v rámci visegrádské kulturní spolupráce. Kniha by měla již brzy „spatřit světlo světa, avšak v autorově vystoupení nešlo jen o samotné psaní, ale spíše o takový exkurz do různých období polských dějin, místopisných zajímavostí, tajemných uliček, lidských osudů, apod.
Posledním, a snad i celou dobu velmi očekávaným bodem programu, bylo vystoupení naší učitelské kapely „Dr. Galén Kvartet“, která by se letos měla jmenovat spíše duo PhDr. Jaroslav Palas a Mgr. Filip Papoušek. Toto duo zahrálo cca deset písní, u několika z nich se jako druhý hlas překvapivě vyskytoval letošní „člen-host“ kapely Mgr. Pavel Brycz.
Tak či tak zde byla upřímná chuť si jen tak „zamuzicírovat“ a nechat na oplátku publikum nahlédnout do duše těm, kteří většinou během školního roku nahlíží do duší těch v publiku.
Snad upřímný potlesk publika, byl krásnou tečkou za letošním ročníkem.
VŠEM VYSTUPUJÍCÍM VELMI DĚKUJEME
Zvláštní poděkování je také třeba vyjádřit studentům oboru cukrář, kteří se starali o chod naší „prvorepublikové kavárny“, po celou dobu Čapkovského čtení. Děkujeme
Těšme se na příští 14. ročník
PhDr. Jaroslav Palas
HODNOCENÍ Z POHLEDU ŽÁKA:
Po roční pauze se uskutečnila událost, na kterou se každý student Gymnázia bratří Čapků tak netrpělivě těší. Čtení z děl génia Karla Čapka, předvedení vlastních tvůrčích prací, či jiných talentů a tak dále…
Jako každý ročník, měl tuto událost na starost pan profesor Jaroslav Palas, který se své role moderátora a organizátora ujal opět na jedničku. Nejdříve přivítal všechny studenty, kteří se dostavili, úvodní slovo měla i paní ředitelka Mgr. Alena Ondráková.
Profesor Palas se již dopředu domluvil se studenty, kteří byli tak laskaví a předčítali nahlas z děl Karla Čapka. Každý z nich měl svůj jedinečný, velice příjemný a zábavný přednes. Po tomto úvodním čtení přišly na řadu ochutnávky cukroví, které připravili studenti učiliště. Všem velice chutnalo a také bylo možné výsledné zákusky ohodnotit.
Následně přicházeli studenti se svými vlastními výtvory. Spolužáci i profesoři naslouchali pozorně poutavým příběhům, mezi kterými nechyběla vtipná úvaha, několik ukázek poezie, eseje, úryvky z vlastních knih a tak dále. Studenti si dali opět záležet na přednesu a čas rychle utíkal, aniž by si toho kdokoliv mohl povšimnout.
Kroky studentů poté zamířily do Základní umělecké školy, kde svůj talent ukázalo několik studentů i u klavíru. Zvlášť zdařile zahraná píseň See You Again, vehnala mnoha lidem slzy do očí. Po ní ovšem následovala kapela skládající se ze studentů 4. a 3. ročníku, která svým naprosto skvostným výkonem postavila studenty ze židlí. Tento hudební blok zakončila studentka hrou na ukulele a několika písněmi.
Jako každý rok, i tentokrát k nám zavítala návštěva, a to vážený pán z Památníku bratří Čapků. Studenti se dozvěděli mnoho o životě těchto vzácných mužů, a především o ikonickém dramatu z psacího stroje Karla Čapka R.U.R.
Když započala beseda pana profesora Pavla Brycze, jenž se nedávno vrátil z Krakova, byla třída plná k prasknutí. Studenti slyšeli vyprávění o tomto půvabném polském městě, a nakonec mohli i nahlédnout do tvůrčí práce pana profesora, když na závěr předčítal ze své připravované knihy.
Velkým překvapením bylo představení studentů, kteří se rozhodli zdramatizovat Bílou nemoc, jedno z nejznámějších dramat Karla Čapka.
To nejlepší bylo ponecháno na závěr – a to kapela skládající se z profesorského sboru. V ní vystoupili profesoři Brycz, Papoušek a Palas. Některé písně mohli studenti znát a zpívat je společně s kapelou, některé pocházely z notýsku a poznámek pana profesora Palase. Bylo sice již pozdě odpoledne a na Prahu padl soumrak, nicméně právě tato kapela rozjasnila všem úsměvy na tváři a jednalo se o skutečně skvostné zakončení dalšího ročníku Čapkovského čtení.